Deník o novém trenérovi A mužstva

/ zdroj: Deník /

Hottek o nástupu, své vizi i cíli Havířova: Tři body nejsou důvod něco balit

V klubu dřív hrál a končil kariéru, posledně pak působil u mládeže, teď je hlavním trenérem áčka a mužem, který by ho měl dotáhnout ke kýženému postupu do MSFL. Jakub Hottek převzal minulý týden divizní fotbalisty Havířova. O tom, v jakém stavu, mluví v rozhovoru pro Deník. „První, co jsem klukům řekl, bylo, za vším uděláme tlustou čáru. Nechci, aby koukali zpátky,“ prozradil po úspěšné premiéře, kdy Slezané vyhráli v Pusté Polomi 5:1.

Asi jste věděl, do čeho jdete, je to tak?

Já jsem se na jejich zápasy i tréninky chodil koukat, protože mi tam hraje syn, takže jsem je měl nasledované. Během týdne jsem chtěl, aby si vyčistili hlavy, tréninky jsme zjednodušili, dali jsme jen hry, ať je to baví a v Pusté Polomi ukázali, že na to mají, když jsou psychicky v pohodě.

Podepsaly se na týmu poslední výsledky?

Hráči byli určitě zklamaní, protože když vedete snad o pět bodů a pak po pár zápasech ztrácíte tři, tak to má vždycky dopad. Myslím si, že jsem měl výhodu, že spoustu kluků znám, hrál jsem s nimi a teď jsme to vzali tak, že táhneme za jeden provaz. A v Polomi to bylo vidět. Neříkám, že další zápasy budou takhle jednoduché, ale je od čeho se odrazit. Celý týden jsme něco trénovali a kluci si na to potřebují zvyknout. A není to tak, že byl šlo jen o změnu systému, je tam toho víc, co po nich chci. Proto jsem věděl, že to nebude tak, že bychom soupeře přejeli a vyhráli hladce 5:0. I za stavu 0:1 jsme byli celou dobu lepší. Jen byla otázka času, než Pustá Polom odpadne fyzicky. To se stalo ve druhém poločase, který byl jednoznačně na naší straně. Pokud budeme takto hrát i dál, nemusíme se nikoho bát. Naopak. Můžeme porazit úplně každého.

Když za vámi vedení s nabídkou přišlo, neváhal jste, nebo jste se naopak rozmýšlel?

Nějaký náznak byl po prohře v Petřvaldu na Moravě, ale týden to ještě zůstalo. Když pak s Rýmařovem to dopadlo, jak to dopadlo, tak ještě tu neděli asi v devět večer jsme měli schůzku na stadionu, kde jsme nejspíš všichni věděli, jak to skončí. Akorát jsme si to potřebovali potvrdit.

S vizí vedení, které chce nadále postoupit, jste se ztotožnil?

Stoprocentně. Myslím si, že i kluci to tak berou. Že máme tři body ztráty není žádný důvod, abychom to zabalili. Ale je potřeba vyhrávat každý zápas a čekat na zaváhání prvního. Uvidíme, co bude.

Měl jste v hlavě, že když trénujete v Havířově mládež, tak byste chtěl jednou i k tomu A-týmu?

(pousměje se) Já jsem trénoval patnáctku, žáky, se kterými jsme s kolegou udělali velký kus práce a chtěl bych ten styl hry teď přesunou do chlapů. S nimi by ale mohlo být méně práce, protože jsou dospělí, mají něco odehráno. Ale jsem rád, že jsem tuto možnost dostal. V Havířově jsem dřív hrál, bydlím tady a myslím si, že takhle by to mělo být správně. I v týmu by mělo být co nejvíc odchovanců, klub by měl být závislý sám na sobě. To by bylo fajn.

Jak se trénuje třeba Nemanja Kuzmanovič, ještě nedávno ligista, který má toho za sebou hodně?

Výhoda je, že jsme se znali už dřív, protože mám dojem, že když byl v Opavě, tak jsme proti sobě hráli. Je rozumný, je to fotbalista a schopný ostatním klukům pomoci. Nechci být nějaký chytrák, ale i já jsem byl fotbalista, takže myslím, že si v tomhle rozumíme. Jeho není třeba extra koučovat, spíše si řekneme, co je potřeba pro tým, nějaké detaily a jinak je velká pomoc. Na hřišti i mimo.

Žijete zde dlouho, ale jste odchovanec Slavie. Jak se tedy člověku daří uchytit, když víte, že v regionu je hlavní fotbalovou i sportovní silou ostravský Baník?

Já si myslím, že úplně bez problémů. Já nejsem problémový, umím vyjít s každým, i když Slavia je první, takže je to v pořádku. (směje se) Občas to poslouchám i v kabině od kluků, ale za ty roky, co se známe, kdy jsem zde ještě hrál, tak víme, že taková sranda je fajn. Právě tohle pak dělá kabinu, kterou potřebujeme vrátit zpátky na pozitivní vlnu. Já vůbec nemám problém, že si ze mě udělá některý z kluků srandu. Jsem pro každý fór.

Cítíte se ještě být jedním z nich, než abyste dával ostentativně najevo: Hele, já jsem trenér a vy jste hráči?

Myslím si, že jste to přesně vystihl. I po tréninku spolu sedíme v kabině, povídáme si, máme společné zážitky z doby, kdy jsme spolu hráli. Konečně to vypadá, že držíme všichni pohromadě. Není to o tom, že bych si sedl do kanclu a dělal chytráka. To vůbec. Před tréninkem sedím s kluky, bavíme se, hrajeme šipky, je sranda a ta pozitivní energie pak byla v sobotu vidět i na hřišti. Samozřejmě musíme pracovat dál. Není to tak, že jsme vyhráli 5:1 a tím to končí. Nebo že teď všechny zápasy vyhrajeme. Když někdo nedělá, co má, umím houknout, zakřičet, ale tohle vše dohromady dělá tým.

Koho z kádru pamatujete ještě jako svého spoluhráče?

Určitě Lukáše Skoupého, pak Wojnyho (Wojnara), Zuba (Zupko), Večeřu. Kubu Teplého jsem trénoval ve Frýdku-Místku a spoustu z nich znám ještě jako hráče Havířova, zároveň oni znají mě. Případně jsme se poznali, když byli malí a já je měl v mládeži. Myslím si, že to máme sladěné i věkově, kluci drží spolu, jejich stmelení a pozitivní nálada pak dělá sedmdesát procent toho, jak to pak vypadá na hřišti.